Abstrakt
Centrální část Krušných hor, která je tvořena metagranitoidy a metasedimenty Proterozoika a staršího Paleozoika, se v rámci Českého masivu nachází v jednotce Saxothuringika. Tato oblast je formována tektonickým sledem několika UHP-HP a HT jednotek, které byly vyzdviženy během procesů Variské orogeneze.
Na tomto území byla provedena studie deformačních mirkostruktur s cílem identifikovat a posoudit rozdílné jednotky, jejich hranice a vzájemnou strukturní pozici vztaženou k jejich vývoji v subdukční zóně. V oblasti bylo popsáno pět rozdílných deformačních mikrostruktur a byly odhaleny deformační přetisky v 1) hrubozrnných mikrostrukturách vztažených k paraautochtonní jednotce Kateřinské klenby a 2) v jemnozrnných mikrostrukturách v allochtonní HP-HT Gneiss Eclogite Unit I. Provedená konvenční termobarometrie jednotlivých deformačních přetisků naznačuje kontinuální deformaci během exhumace podél dvou kontrastních teplotně-tlakových drah. V jednotce parautochtonu dominuje teplejší P-T dráha, která naznačuje exhumaci z
~13.5 kbar a ~820 ◦C do ~3 kbar a ~500 ◦C. Naproti tomu studenější průběh v jednoce allochtonu naznačuje exhumaci z podmínek ~16 kbar a ~740 ◦C do podmínek ~3 kbar and ~400 ◦C. Mikrostruktury zachycující deformační přetisk jsou spojovány s vertikálním zkrácením spojeným s procesy duktilního ztenčení. Tato deformace má počátek v hloubkách odpovídajících hodnotám ~10 kbar a následně vedla k nárůstu teploty korového tepelného toku, který ovlivnil process exhumace strukturně hlubších jednotek. Na základě našeho výzkumu navrhujeme model kontinuálního podsouvání původního akrečního klínu hluboko subdukovanými a později exhumovaným kontinentálním materiálem, který buduje orogenní klín. Progresivní zahřívání orogenního klínu je vysvětleno rychlou exhumací UHP/HP-HT jednotek ze subdučního kanálu následovaném procesy duktilního ztenčení.
Další část výzkumu se zaměřila na dvě individuální křemen-živcová tělesa, která jsou unikátní ve svém mineralogickém složení, které zachovává granáty. Tělesa jsou situována v allochtoních jednotkách, konkrétně v Gneiss Eclogite Unit I a II. Přítomnost granátu není jediným specifickým prvkem těchto dvou lokalit. Jedná se take o unikátní výskyt horninových typů v rámci jednoho výchozu, a sice páskované ortoruly, mylonity a granofelsy. Na výchozech jsou vidět přechody těchto horninových typů v rámci metrů.
Teplotně tlakové modelování a chemické analýzy jednotlivých minerálů a přítomnost coesitu v mylonitu na jedné z lokalit (Mnišská skála, Gneiss Eclogite Unit I) naznačují -ultra vysokotlaké podmínky. Náš výzkum vyzdvihuje důležitost těchto dvou individuálních výchozů v procesu pochopení komplexního vývoje centrální části Krušných hor. Výzkum těchto dvou těles zároveň podporuje hypotézu kontinuálního podsouvání staršího akrečního klínu hlouběji subdukovaným a exhumovaným korovým materiálem budujícím orogenní klín.
