Volný čas nemá společenský aspekt? (K článku J. Dumazedíera

(1)

Z dopisů redakci - - - R e s u m é

Karel _Rychtařík Volný čas nemá společenský aspekt?

(K článku J. Dumazediera: Volný čas, So- ciologický časopis 3/1966)

Vymezení pojmu "voln~ čas"v se. nejen v naší ale i ve světové Iíteratuřeu [ednot- livých' autorů liší natolik" že ~asto ^Il;al?r.

znemožňuje porovnání výsledků empirrc- kých výzkumů. To samozře~měnení náh~

né. Nacházíme se v situací, kdy se

':1

n~

sociologie volného času teprve konstltuuJ~

jako samostatný vědní obor, a proto ~l z hlediska základních pojmů nemárne zatím

jasno.

O to větší zájem a pozornost na sebe poutají ti autoří, kteří se pokoušejí zmen- šit prostor nevyjasněných kategorií,

Jedním z nejpovolanějších je bezesporu přední představitel francouzské. sociologie volného času Joffre Dum a z e dle r.

Ve stati Volný čas (Sociologický časopis 3/1966, 's. 443-447) vymezuje rozsah. a .h~~

nice pojmu volného času v moderní CIVlh- za ci. Za volný čas označujekaždou činnost, mající dvě negativní a dvě pozitivní vlastnosti.

Negativrií vlastnosti jsou určeny vztahem k povinnostem, jež ukládá společnost.

1. Volný čas osvobozuje od určitých p.o- vinností, jež ukládají s~oleč~nské ,or~~ms~

my. 2. "Volný čas v ~ad~ ne.ma ~~dn~

zištný cíl jako profesionalm prace, žádný utilitární cíl jako povinnosti v domácností, žádný ideologický nebo přasvědčovacf cíl jako úkoly politické nebo duchovní, Ve vol- ném čase ani hra, ani činnost tělesná, umě

lecká intelektuální nebo společenská ne- slouží žádnému materiálnímu nebo spole- čenskémucíli, i když na nich, jako na všem, leží břímě materiálního a sociálního deter- minismu".

Jednou z nejcennějších aktivit volného času je dobrovolná, "ne:pro~es~on~lizoyaná"

politická činnost - ktera zamerne, vyslov- ně a cílevědomě slouží společenským cílům.

Nevidět tuto skutečnost znamená nevidět kvalitativní odlišnost dvou dnešních světů.

Společenská angažovanost, která se promítá

3$0

v náplni volného času, mů~.být v 'p:ožit- ku subjektu nejen bez materíálních cílů, ale i nejvyšší hodnotou naplňující volný čas.

Pozitivní vlastnosti jsou, jak uvádí J. Du- mazedier, určeny vztahem k potřebám osob- nosti.

1. Volný čas je hedonistické povahy. Sta;, uspokojení lze pokládat za cíl sám o sobe.

2. Volný čas uspokojuje osobní požadavky.

Všechny funkce charakterizující volný čas

'~dpovídají^- ^{i podle} mín.ění tě~h, .kteří je~

prožívají - potřebám jednoťlivců oproti povinnostem, které ukládá spol:čnost". A:~i toto vymezení není pro spolecnost kvalit socialismu akceptabilní. Míra jednoty, stu- peň subjektivního ztotožpění ~e jed~J..?tliv~e s celospolečenskými potřebami nemuze. byt vždy absolutní. To ale nic nemění na sku- tečnosti že zájmy a potřeby společnosti,

společehských ^{skupin a} jednotlivců ^{jsou ve} svých nejobecnějších rovinách totožné.

Například v souladu se zájmy a potře

bami individua stejně jako celé společnosti, desetitisíce naŠich lidí navštěvují ^a ^absol- vují ve svém volném čase různé.formy mimoškolního vzdělávání. Potřeby Jednot- livce tu nestojí oproti povinnostem, které ukládá společnost. Naopak - realizují se prostřednictvím rozmanit~ch mož;1o~tí ~ sti-

mulů, které naše společnost zamerne vy-

tváří a poskytuje.

Volný čas je hodnotou, ve kte:é se ?~de zpravidla výrazněji než ":' ostatních sfer.ach lidské činnosti úzce spojovat vztah subjektu a společnosti.

Oprávněný požadavek re,spek~ovat volný čas jako autonomní fenomen vsak ne:n~ze znamenat posuzovat činnosti v této dobe Jen v individuální rovině.

Výhrady zde vyslovené ^vneznamenají, ,že bychom se neměli zmocnovat rozsahleho pozitivního poznání,. kt~rého J?ifrev Duma- zedier v oblasti soclOlogle volneho casu do:- sáhl. Náš přístup by však měl současne odhalovat i ideové a společenské rozpory, které tu jsou.

Jaroslav Klofáč-Vojtěch Tlustý: Some Considerations on the Relation of Political Science and Sociology of Politics

The basic problem ís whether it is possible to single out a certaín part of social reality whích might become the subject of a special science, of politology (politi cal science), and whether there is any space left for the special area of sociology of politics.

In the real processes of social life politics, politícal activíty, politícal relations form - together with all the otheractivities and relations (economic, cultural, etc.) - a com- plex concrete whole of social relations and processes; thus they are empirical1yane aspect of social events. In the process of scientific abstractíon poUtical relatíons, institutions, etc. can be analytically separated from the rest and conceived as a speciál system which will then form a snb-system of the whole social system.

In the total structure of society the political system is then represented as a structure which is a sub-system of the total social system.

Struetures, elements of the polrtical system are politícal roles (behaviour patterns in situations revealing a certain stability and permanence), institutions and organizations of various kind (up to the organization of government and State). The interaetion of the elements of the systems represents the performing of more or less specialized functíons, some of which are indíspensable for the existence of the system. The polítícal system is variable, subject to change, although the pre-condition of íts stability and relative permanence ís a certain balance which can be concaíved as a variable, dynamíc balance.

Like aH social systems, the political system must be conceived not as absolutely balanced and harmonious, but as a cantra- dictory whole with conflicting structures and functions which must beanalysed also from the point af view of its movement and development of its partial and general variability. Thus social systems are conceived as historical structures.'

The contemporary political analysis ge- neraHy adopts

a:

broad definition in the sense that a political system involves every relatively lasting pattern of relations in which relations of power, authority and governmenll play a significant part. This rneans that a number of institutions and organizations currently not considered as politicalcan be conceived as a political

system. The polit.ical system thus forms a broad aspect of the whole social structure.

Such a definition is considerably abstract.

It can be f'urther concretized. Thus it is clear that a political system ís a system of structures and processes the primary function of which is the integratíon of the whole social order, the maintenance of order, the determination of generál social aims, deciding and regulating the processes by which they can be attained; the harmo- nization of individual as well as group interests, the control and rcgulatíori of conflicts, the preservation of the integrity of the system against other political systems and the generál adaptatíon to the environ- ment; the generál íntegration of great sub-systems economic, cultural, stratifi- cation, etc.

According to our opinion the Marxist approach must be. concentrated on the content of the functions of the political system, . i.e. on the content, quality and the concrete shape vof the airns and objects of conflicting interests. However, consídering the matter from the developmental per- spectíve, the principal aim to be· pursued by the political system - if it wants to avoídserious disorders - is the conservation

oř, increase in, and contínual raísíng of the standard of Iíving for the members of the social system,because this is all the citizens' natural interest. We, therefore, consider the study of the kind of decisions made bythe politícal system and concerning economic politics to be of primary ímportance. Thus we come racross a problem which has for centuríes been in the řocus of social conflicts, i.e. the problem of equality, just reward and social secu rity.

Poliťical science will, first of aH, deal with the analysis and comparison of the power structure, study the processes of managemenť a.nd decision-making, and thus constitute the· theoretical basis of practical politics. In this respect, it will cooperate with the general theory af management.

One of the first tasks af political science should be the study and comparison of various concrete political systems. Processes of formulating opinions and forming interests, of political participation, etc. should be the prior subject of studies in public opinion. External relations of the political system belong primarily into the area ·of studies in internationa1 politics. A number of other disciplines, such asthe theory and sociology of law, SOCiology of organization, social . psychology etc. - aH of which are

381