RÁDIO „HISTORIE“

projekèní stupnice. Navíc mìl analogový mìøicí pøístroj síly signálu, S-metr. Pøijí- maè mìl tøi vstupní ladìné obvody, smì- šovaè, místní oscilátor, dvoustupòový mf zesilovaè s dvoustupòovým mf stupnìm s krystalovou selektivní propustí, naladì- ný na kmitoèet 730 kHz, dále mìl øiditel- nou šíøi pøenášeného pásma, stupeò AVC, BFO øízený krystalem (dva obvody,

jeden krystal) a koncový stupeò s výstup- ním transformátorem pro sluchátka s vel- kou impedancí. Byl osazen kromì elektro- nek RV12P2000 (6x) ještì pentodami selektodami RV12P2001 (4x) s øízenou charakteristikou a RD12D60. Rozmìry 295 x 550 x 330 mm, hmotnost 45 kg. Schéma nemám k dispozici, mùžeme ale pøedpokládat, že se pøíliš nešilo od násle- dovníka, pøijímaèe E52.

Pro úplnost ještì další informace o pøijímaèích této generace, osazených elektronkami RV12P2000, urèených pro vojenské úèely s pøedpokladem používá- ní jednoho typu v nìkolika zaøízeních. „Ervéèka“ – jak byly radioamatéry nazvá- ny – vyvinula firma TELEFUNKEN.

Pøijímaè v øadì „WUPPER“ (jméno øeky) se ètyømi dílèími rozsahy od 75 do 520 kHz, mf kmitoèet 1875 kHz (s oblíbe- nými krystaly firmy TELEFUNKEN), roz- mìry a hmotnost pøibližnì stejné jako pøedcházející typ.

Dalším zajímavým typem byl dvouroz- sahový pøijímaè „RUHR“ (obr. 12) pøipo- mínající radioamatérské pøístroje té doby, tedy nikoli ,army look’, osazený de- víti elektronkami: RV12P2000 (6x) a RV12P001 (3x) a v koncovém stupni dvì- ma výkonovými pentodami RL12P10 pro dvojèinný stupeò s reproduktorem. Pra-

(Pokraèování)

Obr. 11. (Vpravo nahoøe) Komunikaèní pøijímaè TELEFUNKEN vyšší kvalitativní tøídy, typ E517S (pro námoøníky T9K39 – nazvaný „MAIN“), pøedchùdce pøijímaèe E52. Má pracovní rozsah od 1,5 do 25 MHz, rozdìlený do osmi dílèích podrozsahù. Vlevo nahoøe projekèní okénko jemného ladìní, pod ním vìtší stupnice informativního ladìní, vedle S- -metr, tabulka rozsahù, pamìová tabul-

ka a ovládací knoflíky

Obr. 12. (Vpravo dole) Komunikaèní pøijí- maè TELEFUNKEN E533 (T7KL39), na- zvaný podle øeky „RUHR“. Zapojení od- povídá pøijímaèi „MAIN“ až na to, že nemá BFO, ale má dvojèinný nf koncový stupeò. Pracovní rozsahy od 166 kHz do 20 MHz. Má odnímatelnou pøední stìnu s vìtracími otvory a vylepšenou jemnou a hrubou stupnici. Vzhledovì navazuje na tehdejší tvary továrních i radioamatér-

covní rozsahy byly neobvyklé: 166 až 1428 kHz, druhý 3,3 až 20 MHz.

Na obr. 14 je pøijímaè goniometru (an- téna k nìmu na obr. 13), urèený výhrad- nì pro ponorky, typ T8PLLä38 (krkolom-

né oznaèení) s rozsahem 15 až 33 kHz a 70 kHz až 1,2 MHz. Nemìl mezipásma a kratší vlnové rozsahy. Byl v rámci tabul- kových ustanovení nahrazen pøijímaèem E52, který mìl dodateènì upravený vstup pro goniometrické zamìøování tzv. „Brike- tou“.

V pravé kabinì – druhé èásti praco- vištì – byl úzký stojan ve štíhlém ponor- kovém provedení vysílaèe 200 W typu T200FK39 „RHEIN“ (podle øeky Rýn), pracující v pásmu 3 až 23 MHz, výrobek TELEFUNKEN. Další verze podobného vzhledu byly vyrobeny pro kmitoèty 100 až 600 kHz a 1,5 až 7,5 MHz. Osazení

Obr. 14. Komunikaèní pøijímaè gonia TE- LEFUNKEN, typ T2PLLä38. Byl instalo- ván v ponorkách typu XXI a XXIII, pozdì-

ji nahrazen pøijímaèem „MAIN“

Obr. 15, 16. Vlevo: vysílaè 200 W TELEFUNKEN (z r. 1939, z øady vysílaèù nazva- ných „EHRENMALL“ – vyznamenání) s oznaèením T200FK39. Byl urèený pøedevším pro ponorky. Vysílaèe této øady byly dobøe chlazeny, anténní stupeò byl chránìn proti pøeskokùm vn a vf napìtí uložením v olejové lázni. Druhy provozu A1, A2 a A3, dva typy mohly pøenášet obrazy. Kmitoèty této øady byly od 100 kHz do 23 MHz, s udáva- nou kmitoètovou stabilitou ±0,2 promile (!). Osazení vysílaèe 200 W elektronkami: 2x REN904, 1x RL12P35 a 1x RS383. Pøi výkonu 800 W byly použity elektronky 2x REN904, 2x RV12P35 a 1x RS384. Nìkteré typy byly ovládány dálkovì (servo, selsy- ny), kostra z lehkých slitin, hmotnost 163 kg. Starší typy byly napájeny síovým napì- tím, novìjší rotaèním mìnièem. Pro provoz A3 byl vestavìn modulátor osazený 3x RV12P2000. Vpravo: Dvoustupòový vysílaè LORENZ Lo40K39 „g“ (1936/37), pozoru- hodný tím, že nemá samostatnou cejchovanou stupnici. Rozsah od 3,0 do 16,6 MHz, s elektronkami 3x RL12P35, napájený ze sítì. Pozdìji používal rotaèní mìniè. Vyzáøe- ný výkon 40 W (nebo 70 W v doplnìné verzi). Po zdaøilém testování (1937) byl insta- lován na vzducholodi GRAF ZEPPELIN. Firma DEBEG dodala nìkolik vysílaèù pro obchodní lodì a pro pozemní stanice. Bylo vyrobeno deset verzí pro kmitoèty 3 až

16,6 MHz s výkony 40 a 70 W Obr. 13. Rámová, kruhová a otoèná an-

téna soupravy 280S (281S) z r. 1938, umístìná na ponorce

Èlánky, odkrývající váleèná tajem- ství, jsou nesmírnì zajímavé a èasto budí až úžas! Spolehlivá rádiová komuni- kace s ponorkami, plujícími bìhem spo- jení 8 až 12 m pod hladinou, kdekoliv na zemìkouli, pomocí anténou vyzáøeného megawattu z nìmeckého vnitrozemí (!) zasluhuje technický obdiv! Dìkuji p. R. Balekovi za tento seriál v PE i redakci za otištìní v rubrice Rádio historie.

Vzpomínám na èlánky z dávných dob o „kutilech“ z okolí Èeského Brodu, kteøí

trvale svítili svým kozám ve chlívku an- ténním proudem, indukovaným z blízké- ho vysílaèe v Liblicích (tehdy 120 kW, 638 kHz). Také tam nìkomu hrála oka- pová roura, kde jiskøení vyluzovalo vysí- lané melodie. Nebo o zamìstnanci firmy Karborundum brousek (Benátky nad Ji- zerou), který doma v È. Brodì nemohl ani spát, neustále vnímal vysílaný poøad. Zjistilo se, že karborundový prach se zubním amalgámem pùsobil jako detekè- ní dioda, jejíž proud dráždil zubní nerv. A to bylo jen 120 kW! Co musel „vyvádìt“ ten vyzáøený megawatt! Jak asi reagova-

la poèetná obsluha pod anténou o rozlo- ze 4 km2_{? Ochrana zdraví se nepìstova-}

la.

Avšak ve 2. sloupci, 5. øádek v PE 4/ /05 je zøetelnì mylné tvrzení: tísòový sig- nál nemohl být vysílán na 600 kHz, to je v rozhlasovém pásmu støedních vln! Byl vysílán na pøísnì chránìné frekvenci 500 kHz, urèené pro lodì na moøi v tísni, nebylo to MAYDAY, ale telegrafní SOS! Pro letouny v tísni byl telegrafní kmitoèet 333 kHz, pozdìji fonické MAYDAY na frekvenci 121,5 MHz (...).

Jaroslav Šubert

elektronkami: 2x REN 904, 1x RL12P50 a 1x RS383 (obr. 15).

Vpravo uprostøed v pravé kabinì (podle obr. 10 v PE 6/05, s. 43) je 40 W vysílaè firmy LORENZ, oznaèený LoK39a, f. Byl vyrábìn v deseti verzích s kmitoèty od 2,5 do 16 MHz, nìkteré s výkonem 70 W. Byl osazen elektronka- mi RL12P35. Tyto stanice umožòovaly spolehlivé spojení mezi lodìmi a velitel- skými stanovišti vzhledem k velkému do- sahu a k dobré kmitoètové stabilitì jedno až dvì promile. Byly také dodávány boju- jícím útvarùm v Africe (obr. 16).

(Pokraèování)