Univerzita Karlova
Filozofická fakulta
Ústav českých dějin
Autoreferát (teze) disertační práce
Jan Jiráň
„Hej, holalá, skaut má nahá kolena“ aneb skauting v meziválečném období
„Hej, holalá, skaut má nahá kolena“ or scouting in the interwar period
Školitel práce: doc. PhDr. Jana Čechurová, Ph.D.
Rok odevzdání: 2022
Studijní program: Historické vědy (P7105) Studijní obor: 4CD (7105V012)
V těchto tezích stručně shrnuji obsah své dizertační práce, kterou jsem přímo navázal na svou práci diplomovou,1 ve které jsem se věnoval českému skautingu v letech 1911–1918. V rámci návazného tématu jsem se věnoval letům 1918–1940, čímž jsem postihl celou první etapu dějin skautingu do jeho zákazu nacisty. Snažil jsem se postihnout meziválečný fenomén skautingu, resp. woodcraftu. Ve výzkumu jsem se odrazil od otázky „Co vlastně byl meziválečný československý skauting?“. Tato na první pohled banálně znějící otázka nemá zdaleka jednoduchou odpověď. Výzkumu skautingu se věnuji záměrně, neboť jsem skautem od svých šesti let, k výzkumu jsem nicméně přistupoval s odstupem a objektivně, tento „střet zájmů“ by se na výsledné práci neměl projevit.
Jedna z možných odpovědí na tuto otázku je poměrně jednoduchá. Skautingem je to, co uznala mezinárodní organizace. Nicméně současná World Organization of the Scout Movement, (WOSM) se ustanovila až v roce 1920. Ta vytvořila pravidla, na jejichž základě byla do ní přijímána jednotlivá národní sdružení. Tímto tvrzením by na otázku bylo poměrně snadné odpovědět a v dizertační práci bych se tak zabýval příslušnou československou organizací.
Vznik skautingu je ale starší než vznik WOSM v roce 1920 nebo britská The Boy Scouts Association, která byla založena o deset let dříve jako první skautská organizace. Tradičně se založení skautingu připomíná k 1. srpna v roce 1907, kdy začal první pokusný skautský tábor vedený Robertem Baden-Powellem. Avšak někteří autoři účelově označovali jako zakladatele Ernesta Thompsona Setona, který woodcrafterskou organizaci založil ještě dříve. Navíc Baden- Powellova příručka Scouting for Boys vznik samostatné organizace nepředpokládala. V ní vytipoval několik skupin osob a organizací, které s metodou mohly pracovat.2 V tomto světle, tedy skauting jako výchovná metoda, není pouze jedno společenství, které má na metodu monopol. To se projevilo i v Československu, kde po roce 1918 bylo založeno několik skautských organizací, které se ke skautingu hlásily. Nakolik se u všech o skauting jednalo?
Na první pohled skauting a woodcraft mohou zvenku vypadat podobně, ale jejich cíle jsou jiné. Hlavní myšlenkou woodcraftu je návrat k přírodě, který pomůže napravit výchovu jedince. Inspirací pro woodcraft byly přírodní národy, nejvíce severoameričtí indiáni, v českých zemích pak ještě staří Slované. Jedná se o harmonické soužití s přírodou a primitivní způsob života, doplněné o nejrůznější. Vzhledem k tomu, že Baden-Powell při psaní Scouting for Boys
1 JIRÁŇ, Jan. Junák – český skaut? K ideovým kořenům českého skautingu [diplomová práce]. Praha 2018. 210 s.
2 BADEN-POWELL, Robert –BOEHMER, Elleke ed. Scouting for Boys: A Handbook for Instruction in Good Citizenship. Oxford 2004, s. 304–306.
využil Setonova díla, woodcraft se tak stal součástí výchovné metody skautingu, což se Setonovi nelíbilo, neboť mu skauting přišel příliš vojenský. Obsah skautingu dobře vyjadřuje podtitul Scouting for Boys, a to A Handbook for Instruction in Good Citizenship, tedy cílem skautingu je vychovat dobrého občana.
Skauting řadíme k neformálnímu typu vzdělávání a jeho cílem je rozvoj životních zkušeností, dovedností a postojů, zároveň se jedná o volnočasovou aktivitu. Definice podle Eduarda Valloryho zní: „Skauting je výchovné hnutí mladých lidí pro mladé lidi. Je samosprávné, nezávislé a nepolitické, dobrovolné a otevřené všem bez ohledu na původ, národnost, rasu či vyznání na základě sdíleného smyslu, principů a metody. Hnutí je institučně organizováno ve dvou organizacích: WOSM a WAGGGS.“3 S tím vyvstává problém, že skauting je vysoce intuitivní. Velkou roli v něm hraje osobní zkušenost a prožitky jedince než jeho vysvětlování, „Většinou nám o skautingu řekne více nadšení čišící z očí těch, kteří o něm mluví než samotná slova popisu.“4
Pro analytické části jsem vyšel z důkladné textologické analýzy na základě pečlivého knihovnického a archivního výzkumu. Archivních pramenů jsem využil ke komparaci s těmi tištěnými, kdy jsem jako hlavního zdroje použil dobových periodik, která spatří k nejlépe dochovaným pramenům a lze v nich sledovat postoj skautských organizací ke zkoumaným tématům. Písemnosti Junáka byly s dalším majetkem zabaveny v roce 1940 nacisty a jejich další osud je neznámý, pravděpodobně se dodnes nedochovaly. Písemné pozůstalosti dalších spolků se dochovaly v omezeném množství.
Skauting jsem zkoumal jako kulturní a sociální symbolický kapitál, jak jej definoval Pierre Bourdieu.5 Skauting jako takový měl pevně daný hodnotový systém, jehož základ byl vyjádřen ve slibu a zákonu, od nich se pak odvíjely další hodnoty a zároveň i výchovný systém.
Skautské organizace rovněž vytvářely rozsáhlou síť jednotek nejen po celém Československu, ale po celém světě, kdy existovala velká škála vztahů. Na skauting se tak vztahovala i teorie pole.6 To volně přeloženo znamená, že pokud se sejdou dva sobě neznámí skauti, mohou se k sobě chovat s mnohem větší důvěrou, než kdyby se setkali dva neznámí lidé. V rámci výchovy skautů dochází k vytváření habitu, který by měl být podobný u všech (např. ochota
3 VALLORY, Eduard. Světový skauting. Praha 2016, s. 57.
4 Tamtéž, s. 69.
5 BOURDIEU, Pierre. Teorie jednání. Praha 1998, s. 81–86.
6 ENGLISH, James F. Ekonomie prestiže: Ceny, vyznamenání a oběh kulturních hodnot. Brno 2011, s. 16–17.
pomoci, čestné jednání). Skauting ve své první etapě své existence (1911–1940) existoval natolik dlouhou dobu, aby mohlo dojít k předávání skautské výchovy v některých rodinách.
Kromě zkoumání skautingu jako symbolického kapitálu jsem se rozhodl využít dalších metodologických přístupů při zkoumání dílčích témat. Při analýze skautingu jako metody jsem využil teorie o tzv. přechodových rituálech od Arnolda van Gennepa7 doplněnou o iniciace v podání Richarda Rohra.8 V závěrečné části práce, kde zkoumám proměny skautingu v druhé republice, využívám příspěvku Petera Heumose Strukturální prvky první Československé republiky.9
Jako základního pramene jsem využil dobových periodik. K tomuto kroku jsem se rozhodl po několika zjištěních. Dobové časopisy a noviny, a to jak skautské, tak i neskautské, jsou nejdostupnějšími dochovanými prameny, ze kterých lze vyjít. Na jejich základě ale nelze bohužel přesně rekonstruovat dobový skauting, neboť prezentovaly ideál. Kde to bylo ovšem možné, přistoupil jsem ke komparaci s dalšími prameny. V době první republiky měla většina skautských spolků svoje periodika, která pravidelně vycházela a pokrývala činnost. Většinou měla velmi pestrý obsah – spolkové záležitosti, zprávy z akcí, návody na program a beletristické texty. K nejvýznamnějším periodikům, která vycházela dlouhodobě, náležely časopisy Junák a Vůdce (od roku 1939 jako Činovník), které vydával Svaz skautů a skautek RČS, dále Skaut- Průkopník Svazu socialistických skautů nebo Plamen Skautů volnosti. Dále vycházela řada periodik menších organizací, některá periodika vycházela krátkou dobu. Z neskautských využil nejvíce denního tisku, např. Lidové noviny, Národní listy nebo České slovo, které nepravidelně přinášely zprávy o skautingu.
Dalším významným pramenem jsou skautské příručky. Ty bych rozdělil do dvou kategorií – ideově nebo prakticky zaměřené, popř. obsahující oboje. Praktické se zaměřují již na nějakou konkrétní činnost, tedy na to, co by skaut měl umět, např. Josef Hlaváček: Skautské radio nebo Bohumil Pospíšil: Táborový oheň. Ideově zaměřené pak obsahují to, jaký by měl skaut být. Právě v těchto publikacích mohou být patrné rozdíly mezi jednotlivými organizacemi. Jako příklad mohu uvést Jana Otakara Martinovského, který se věnoval katolickému skautingu, nebo Viléma Muchu píšícího pro Spartakovy skauty práce. Mezi
7 VAN GENNEP, Arnold. Přechodové rituály: Systematické studium rituálů. Praha 2018.
8 ROHR, Richard. Adamův návrat: Mužská iniciace. Praha 2005.
9 HEUMOS, Peter. Strukturální prvky první Československé republiky: Politicko-společenský systém, intermediární organizace a problém stability. In Soudobé dějiny 2–3/2 1995, s. 157–168.
příručky obsahující obojí pak patřily Základové skautingu od Jana Nováka a Antonína Svojsíka nebo Vlčata Ivana Brychty.
Ačkoliv bude využito jako hlavních pramenů dobové literatury a periodik, nebyly archivní prameny opomenuty. Bohužel se nedochovaly celé spolkové archivy, spíše prameny uložené ve fondech jiných institucí nebo v osobních fondech, jakými jsou např. došlá korespondence nebo literatura. Základem výzkumu budou písemnosti uložené v Archivu Junáka. Ze slovenského Skautského múzea Václava Rubeša jsem načerpal podklady k historii skautingu na Slovensku. Z dalších skautských institucí lze jmenovat Pfadfindermuseum und Institut für Pfadfindergeschichte ve Vídni, kde jsou uloženy písemnosti vážící se k historii rakouského skautingu, nicméně lze zde najít řadu informací i o českém skautingu, hlavně pro roky 1911–1918. Obdobně lze uvést i polské Muzeum Harcerstwa, které se nachází ve Varšavě.
Pokud se jedná o spolkovou agendu, dochovaly se archiválie k několika skautským organizacím v Archivu hlavního města Prahy. Rozsáhlý fond k Junáku je uložen v Národním archivu, týká se ovšem nejvíce let 1945–1950. Dále je zde i osobní fond Luisy Landové- Štychové, který obsahuje dokumenty k socialistickým skautům. V Památníku národního písemnictví jsou uloženy dva fondy významných skautů – Jaroslava Foglara a Rudolfa Plajnera.
Samostatný fond Skauting se nachází v Archivu dějin tělesné výchovy a sportu. Rozsáhlá materie k tématu se rovněž dochovala v Archivu Kanceláře prezidenta republiky a Archivu Ministerstva zahraničních věcí ČR. Zajímavé byly rovněž dokumenty a audionahrávky v Archivu Českého rozhlasu. V polském Archiwum Akt Nowych ve Varšavě jsou některé dokumenty, převážně korespondence, uložené ve fondu Związku Harcerstwa Polskiego.
Při hledání tištěných pramenů jsem vyšel z internetové databáze Skautská literatura,10 která se zabývá sběrem a katalogizací skautské literatury. Na ní se postupně objevují jednotlivá díla v digitální podobě. Základem databáze jsou dvě starší skautské bibliografie – Skautská a jí příbuzná literatura československá a cizí: Pokus o bibliografii11 od Antonína Kleinwächtera a Junácká bibliografie12 od Viktora Palivce. Skautská literatura ovšem neobsahuje historická díla, spíš příručky, časopisy nebo zpěvníky, tedy literaturu, kterou dobově skauti mohli využívat. Autorem této databáze je David Koura, člen Klubu skautských sběratelů.
10 Skautská literatura. Encyklopedie skautské a příbuzné literatury. Dostupná z http://skautska- literatura.skauting.cz/ k 7. 7. 2022.
11 Nonni [KLEINWÄCHTER, Antonín]. Skautská a jí příbuzná literatura československá a cizí. Brno 1938.
12 PALIVEC, Viktor. Junácká bibliografie. Výběrová literatura pro mimoškolní vedení a výchovu mládeže, tj.
junáky, pionýry, jiskry, vlčata a mladé lidi vůbec. Praha 1970.
Díky dřívějším výzkumům, převážně od skautů-studentů, je dnes k dispozici mnoho diplomových prací, které zpracovávají historii jednotlivých středisek. O nich rovněž psala řada amatérských skautských badatelů. Historii v jednotlivých městech tak dnes máme zpracovanou dobře, ačkoliv je psána převážně pozitivisticky. Vyšlo i několik prací zachycujících historii dnešního Junáka – českého skauta. Jde o přehledové nebo popularizační práce, které si všímají historie hlavně Junáka, ostatním organizacím se více nevěnují. Základním problém skautských amatérských badatelů je nevědecký přístup, proto je potřeba k těmto zdrojům přistupovat obezřetně. Nejvýznamnějším dílem k historii skautingu je několikasvazkové dílo sepsané bývalým náčelníkem Junáka Rudolfem Plajnerem Hledání zaváté stezky, z kterého v tisku vyšel pouze první svazek.13Další knihou shrnující skautskou historii, a to popularizační formou, bylo Skautské století, které vyšlo v roce 2014 a napsali ho Roman Šantora, Václav Nosek, Slavomil Janov a Václav Dostál.
V prvním období své existence (1911–1940) skauting oslovil desetitisíce lidí, převážně mládeže. Vzniklo též několik organizací, z nichž ta největší, původně Junák – český skaut, později Svaz junáků-skautů a skautek republiky československé, měla na svém vrcholu přes 60 000 členů. Největším konkurentem pro Svaz skautů byla Federace československých skautů.
Ta sdružovala více spolků, které zprvu spojoval pouze odpor vůči Svojsíkovi, později došlo k ideovému zakotvení na socialistických pozicích. Nezřídka docházelo k fluktuaci některých organizací ze Svazu do Federace a obráceně. K výrazným členům Federace patřilo Sdružení československých skautů socialistů, zprvu vázané na Československou stranu socialistickou.
K dalším členům, alespoň krátce, patřili např. Skauti práce, Liga lesní moudrosti, Techelet Lawan nebo ISAW (Internacionální socialistická asociace woodcrafterů). Naproti tomu Svaz skautů byl profilovaný apoliticky, mj. kvůli členství v mezinárodní skautské organizaci, a existovala u něj silná vazba na Českoslovensot.
Úspěšnější se ve střetu s Federací ukázal Svaz skautů, Federace existovala do roku 1940, ale bez výraznějšího vlivu. Na přelomu 20. a 30. let se spektrum skautských organizací stabilizovalo, k těm významným, kromě Svazu a Federace, patřily: Spartakovi skauti práce navázáni na Komunistickou stranu Československa, dále Československá obec skautů volnosti, spojená s Československou stranou národně socialistickou, katolické skautské organizace a skauti DTJ. Rovněž existovalo široké spektrum skautských organizací národnostních menšin –
13 Celé je dostupné zde: https://plajner.skaut.cz/.
německé, polské, maďarské, podkarpatoruské (resp. ukrajinské) a ruské. Na přelomu let 1938 a 1939 došlo ke sloučení několika skautských organizací, ostatním byla zrušena činnost.
Kromě skautských organizací existovala i woodcrafterská sdružení. Zpočátku byli woodcrafteři členy Junáka, teprve později došlo k odštěpení a založení vlastního spolku. Pro woodcraft bylo později přijato české označení lesní moudrost. V období první republiky se nejvýznamnější stala Liga lesní moudrosti,14 jejíž nejvýznamnější osobností byl Miloš Seifert.
Ta neměla nikdy velký počet členů, jednalo se nanejvýš o několik stovek příslušníků. Od Ligy lesní moudrosti se v 2. polovině 20. let odštěpil ISAW. Ačkoliv se mělo jednat o organizaci více socialisticky zaměřenou, vnímanou i jako propagující ruský komunismus, její idea se časem vyprázdnila a obsah činnosti se proměnil pouze na táboření.15
Na začátku 20. století se tak skauting v českých zemích setkal s kladným ohlasem. Lze i konstatovat, že něco podobného česká společnost hledala, což dokládá vznik vícero skautských organizací začátkem 20. let minulého století. Ty se ovšem ideově lišily natolik, že se nemohlo jednat o stejnou metodu, byť ta vycházela z jednoho základu. Právě analýzu rozdílů u jednotlivých skautingů považuji za jeden z hlavních přínosů mé dizertační práce, jelikož ty byly v dosavadním výzkumu spíš opomíjeny.
Z mého výzkumu vyplynulo, že základní rozdělení woodcraft-skauting není pro období první republiky dostačující. Navíc skauting a woodcraft se mohly mezi skautskými proudy různě prolínat. Nejvíce oslovoval baden-powellovský skauting, který Svojsík upravil pro české prostředí. Ten také sloužil jako základ, ze kterého se vytvořily další skautské a woodcrafterské organizace. Ani ten ovšem nezůstal pouze jeden, vznikly postupně tři hlavní větve – setonovská, která měla za vzor indiána, slovanská, inspirovaná starými Slovany, a socialistická. Ta se dvěma prvním vzdálila nejvíce, setonovská a slovanská dokázaly spolupracovat.
Skautské spolky, které byly orientovány socialisticky, nepatřily k malým organizacím, celkově dokázaly sdružovat tisíce mladých. Avšak nedokázaly spolupracovat, resp. se sjednotit, a to kvůli osobním sporům mezi vůdci a vazbám na různé politické strany. Nicméně cíl byl u všech obdobný – podchytit levicově smýšlející mládež. Hlavním rozdílem oproti baden- powellovskému směřování bylo doplnění metody o socialismus. Rovněž se tyto organizace více hlásily k Setonově woodcraftu, jako základního argumentu byla užívána nevhodnost
14 Název se často měnil, označení Liga lesní moudrosti je dnes nejznámější.
15 STUDENOVSKÝ, Tomáš. Rebel s hlavou v oblacích: Miloš Seifert (1887–1941) život a dílo. Praha 2017, s.
159–162.
„buržoazní“ výchovy a vedení k militarismu generálem. Nicméně i tak nedocházelo k mechanickému přijetí celého woodcraftu.
Další dělítko skautských organizací by se mohlo vést podle toho, zda se zaměřovaly na víru. Nicméně svojsíkovský skauting měl k náboženskému výrazně blíže než k socialistickému.
Navíc Svojsík víru ze skautingu nevynechal, pouze na ni nekladl takový důraz jako Baden- Powell. Podobné to bylo se Švehlovými junáky, kde byly vyzdviženy prvky vhodné pro venkovské prostředí. Obdobně lze uvažovat nad tím, zda by i tramping mohl být modifikací skautingu. Zde se však přikláním k názoru, že ne, jelikož využil pouze část skautské metody týkající se života v přírodě a ostatní opomněl, domnívám se tedy, že se o úpravu skautingu nejednalo, byť se obě metody navzájem ovlivňovaly.
Pro můj výzkum skautingu jsem zvolil několik oblastí, ve kterých se různě uplatňoval jeho symbolický kapitál. Na tomto základě se mi podařilo vypracovat nový pohled na historii skautingu, který byl doposud zkoumán především pozitivisticky. Na většině polí byl skauting úspěšný a přinášel pozitivní výsledky. Nicméně skautské vztahy byly komplikovány jednotlivými nacionalismy uvnitř Československa. Ačkoliv Svaz skautů dokázal mít dobré vztahy s polským harcerstwem, tak s polskou menšinou na Těšínsku měl spíše problémy, obdobné to bylo s Maďary na jižním Slovensku. Pro česko-polské vztahy se mi podařilo využít pramenů z Polska, které doposud využity nebyly. Symbolického kapitálu zneužili Junáci NOF.
Ti sice existovali pouze rok, ale skautskou metodu nevyužili a pouze zneužili jména Junák, které mělo pozitivní konotace ve společnosti. Junáci NOF se podobali jednotkám SA, jejichž cílem bylo propagovat NOF a vyvolávat nepokoje.16 Skauting nedokázal prorazit u Sokola, kde narazil na jeho konzervativní křídlo, které jej vnímalo negativně. Částečná spolupráce mezi oběma organizacemi se vyvinula až během německé okupace. Právě nacisté vnímali skauting jako nebezpečný, nelíbily se jim jeho demokratické principy, a proto skauty postupně omezovali, až je na konci roku 1940 zakázali.
Na další polích se skauting potkával spíše s pozitivním ohlasem. Např. armáda jej oceňovala pro jeho brannou složku, jednotlivé církve v něm viděly prostředek, jak podchytit mládež pro náboženskou výchovu. Důležitý byl i pro československé židy, kteří jej využívali jako vhodnou metodu přípravy před odchodem do Palestiny. Obdobně jej vnímala řada československých spolků. Pokud někde nastávaly problémy, jednalo se spíše o střety osobního rázu, např. o Františka Marka, ředitele YMCA, který tak přenášel svůj postoj na celou
16 PASÁK, Tomáš. Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945. Praha 1999, s. 118–119.
organizaci. Kladně byl skauting vnímán státem a mnohými politiky, obdobný postoj byl k Československu ze strany Svazu skautů, levicové organizace si kladný vztah k zemi nevytvořily. Někteří politici nebo politické strany měli větší či menší vliv na skautské organizace, a to včetně Svazu. U levicových spolků byli někteří politici přímo jejich členy, např. u Socialistických skautů, kde spolek dosáhl svého vrcholu během působení Bohuslava Vrbenského na ministerstvu zdravotnictví. Svaz skautů se do vlivu politické strany dostal až po Mnichovské dohodě, kdy se musel bránit zásahům Strany národní jednoty. V obecné rovině Svaz skautů působil státotvorně. Celkově skauting ovlivnil v meziválečném období desetitisíce lidí, řada z nich po okupaci Čech a Moravy v roce 1939 nezůstala nečinná, ale zapojila do odboje. Skauting byl pro ně dobrou průpravou.
Na většině mnou zkoumaných polích skauting úspěšný byl, a i to, že někde ne, svědčí o jeho morálních kvalitách, neboť byl považovaný za konkurenci, či rovnou nebezpečí. Nejvíce se dovedl prosadit skauting baden-powellovského typu. Jeho socialistická úprava sice dokázala oslovit nemalé množství mládeže, ale takového rozmachu nedosáhla. Naproti tomu woodcrafterské organizace ve veřejném prostoru prakticky chyběly a zaměřovaly se na rozvoj svých členů. Pokud se dítě skautem stalo alespoň krátce, skauting se pro něj významnou součástí jeho osobního kapitálu a morálního kreditu.
Byť ve svých počátcích neměl skauting ideální výchozí pozici, dokázal si postupnou poctivou prací vybudovat pevné místo v české společnosti. Ačkoliv jeho činnost byla dobrovolnická, dokázaly skautské organizace, zvláště Svaz skautů, získat nemalý sociální, ekonomický a symbolický kapitál, jenž byl všeobecně známý. Nicméně některé menší organizace tohoto kapitálu zneužívaly ve svůj prospěch, což ale vlastně potvrzovalo pozitivní konotace označení skaut a junák. V roce 1938 tak měli skauti velmi pevnou pozici a jen málokdo o nich pochyboval. Avšak v letech 1939 a 1940 došlo k částečné ztrátě výše jmenovaných kapitálů, a to v důsledku ustupování nacistům. Zákaz Junáka v roce 1940 paradoxně pomohl k získání symbolického kapitálu, který se plně uplatnil po konci druhé světové války, kdy organizace zažila obrovský nárůst členů. To už je ale jiný příběh.
Vybrané prameny a literatura
Archivní prameny Archiv Českého rozhlasu
• Archivní a programové fondy Archiv Hlavního města Prahy
• Spolkový katastr
Archiv Kanceláře prezidenta republiky
• Kancelář prezidenta republiky (KPR)
• Protokol B
• Protokol H
• Protokol R
Archiv Ministerstva zahraničních věcí
• III. odbor zpravodajská sekce 1918–1939
• V. odbor Zdravotnictví, Sporty – Veterináři 1918–1939 Archiwum Akt Nowych
• Związek Harcerstwa Polskiego Národní archiv
• Ministerstvo vnitra I – prezidium
• Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě, Praha Národní filmový archiv
• Český národní film Skautský institut Skautský archiv
• Antonín Benjamin Svojsík
• Bohuslav Řehák
• Junák – český skaut
• Rudolf Plajner
• Sbírka Historické komise
• Švehlovi junáci
• Vladimír Vojtěch Klecanda Vojenská ústřední archiv
• Ministerstvo národní obrany – Hlavní štáb – Oddělení branné výchovy 1919–1939
• Rada českých spisovatelů
Tištěné prameny – literatura
BADEN-POWELL, Robert – BOEHMER, Elleke ed. Scouting for Boys: Handbook for instruction in good citizenship. Oxford: Oxford University Press, 2004. 382 s.
BUREŠ, Otakar – ZÁRUBA, František. Smysl a podstata našeho skautingu: příručka Skautů Volnosti. Rokycany: Mladé proudy, 1924. 118 s.
FIŘT, Alois ed. Junácký řád Československé obce junáků volnosti. Praha: Ústřední sekretariát Čs. obce junáků volnosti, 1937. 22 s.
HALABURDA, Bohumír. Příručka skautů Dělnických tělovýchovných jednot. Praha: Svaz Dělnických tělocvičných jednot československých, 1921. 141 s.
CHALUPNÝ, Emanuel. Skauting a sokolstvo. Praha: 1923. 77 s.
Kapesní příručka skautů socialistů. Praha: 3. oddíl středočeského kmene skautů socialistů, [1922]. 110 s.
MÁDL, Antonín. Československý junák. [Praha]: František Záruba, 1929. 136 s.
MARTINOVSKÝ, Jan Otakar. Katolický skauting. Brno: Ústředí katolických skautů junáků v zemi Moravskoslezské, 1937. 63 s.
MATOUŠEK, Miloslav. Socialistický skauting. Praha: Miloslav Matoušek, 1924. 8 s.
MLČICOVÁ, Emilie ed. – HERBENOVÁ, Bronislava ed. Příručka dívčího skautingu. Praha:
České lidové knihkupectví a antikvariát, 1922. 260 s.
MUCHA, Vilém. Organisační rádce SSP. Praha: Federace proletářské tělovýchovy, 1926. 32 s.
MÜLLER, Bořivoj. Skaut československý: Praktická příručka znalostí nezbytných každému skautu. Praha: Gustav Voleský, 1920. 364 s.
Na obranu českého skautingu. Praha: Svaz skautů Republiky československé, 1922. 72 s.
Organisační řád Spartakových Skautů Práce: Slib a zákon, heslo, zkoušky, odznak a označení, kroj. Praha: Federace Dělnických Tělocvičných Jednot Československých, 1924. 16 s.
SEIFERT, Miloš. Přírodou a životem k čistému lidství: Příručka českých junáků. Praha:
Nákladem Dědictví Komenského, 1920. 575 s.
SEIFERT, Miloš. Svitek březové kůry: Cesta k dokonalosti. Praha: B. Kočí, 1925. 246 s.
SEIFERT, Miloš – MAIXNER, Miloš. Kapesní knížka českých junáků: Stručný přehled nejdůležitějších znalostí a výkonů, jakož i potřeb skauta v zemích českých. Beroun: Machač, 1913. 77 s.
Skautské řády Dělnických tělocvičných jednot československých. Praha: Svaz dělnických tělocvičných jednot československých, 1923. 109 s.
SVOJSÍK, Antonín Benjamin. Organisace. 2. dopl. vyd. Praha: Josef Springer, 1930. 234 s.
SVOJSÍK, Antonín Benjamin – NOVÁK, Jan. Skauting brannou výchovou mládeže. Praha:
Svaz čs. důstojnictva, 1936. 45 s.
SVOJSÍK, Antonín Benjamin – NOVÁK, Jan. Základové skautingu: Příručka pro výchovu sokolského dorostu. Praha: Československá obec sokolská, 1920. 608 s.
SVOJSÍK, Antonín Benjamin. Základy junáctví. 3. vyd. dle prvního vydání z roku 1912. Prah:
Junák – český skaut, Tiskové a distribuční centrum, z.s., 2021. 724 s.
Tištěné prameny – periodika
Činovník: časopis pro junácké pracovníky, činovníky a vedoucí: orgán náčelnictva Junáka, ústředí junácké výchovy. Praha: Junák, 1939–1949.
Národní listy. Praha: Julius Grégr, 1861–1941.
Oheň: Časopis dělnické mládeže. Praha: Ústřední rada Skautů práce, 1922–1932.
Plamen. Praha: Čs. obec Junáků volnosti, 1924–1928.
Pražský skaut: Oficielní list spolku Pražský skaut a pražské župy SJS RČS. Praha: Pražský skaut, 1931–1934.
Skaut-Junák: List Svazu junáků skautů republiky Československé. Praha: A. Šolc, 1915–1948.
Skaut-Průkopník: List československých skautů socialistů. Praha: Hlavní stan československých skautů socialistů, 1921–1932
Skauting: List věnovaný propagaci hnutí skautského v čsl. republice. Věstník Obce čsl. Baden- Powellových skautů. Praha: Tiskového odboru Hlavního Stanu českoslov. B. P. Skautů, 1921–
1924.
Sport-Hry: Časopis Ústředního tělovýchovného svazu. Praha: Ústřední tělovýchovný svaz, 1929–1938.
Vůdce: Odborná příloha časopisu Junák – skaut československý: orgán náčelnictva Svazu junáků-skautů rep. Československé. Praha: Svaz junáků-skautů, 1919–1939.
Literatura
Cestou k pramenům: Skautské historické minimum. Praha: Junácká edice, 1994. 56 s.
KASPER, Tomáš – KASPEROVÁ, Dana. Německé mládežnické hnutí a spolky mládeže v ČSR v letech 1918–1933. Praha: Academia, 2016. 262 s.
MUCHA, Vilém. Spartakovi skauti práce: Ze vzpomínek ke 40. výročí založení 27. kmene SSP.
Havlíčkův Brod: Východočeské nakladatelství, 1964. 72 s.
NAGY, Lázsló. 250 miliónů skautů. Praha: Tiskové a distribuční centrum Junák – svaz skautů a skautek ČR, 1999, 160 s.
PLAJNER, Rudolf. Cestou k dospělosti. Luka pod Medníkem: 1977. Dostupné z http://plajner.skaut.cz/02/default.html.
PLAJNER, Rudolf. Idey a praxe svazového skautingu. Dostupné z http://plajner.skaut.cz/03/default.html.
PLAJNER, Rudolf. Úsvit českého junáctví. Praha: Junácká edice, 1992. 288 s.
PLAJNER, Rudolf. Ve stínu hákového kříže. Praha: 1982. Dostupné z http://plajner.skaut.cz/05/default.html.
PLAJNER, Rudolf. Z výsluní do stínu. Luka pod Medníkem: 1980. Dostupné z https://plajner.skaut.cz/04/default.html.
STUDENOVSKÝ, Tomáš. Rebel s hlavou v oblacích: Miloš Seifert (1887–1941) život a dílo.
Praha: Liga lesní moudrosti, 2017. 347 s.
ŠANTORA, Roman et al. Skautské století: Dobrodružný příběh 100 let českého skautingu.
Praha: Junák – TDC, 2012. 253 s.
ŠANTORA, Roman ed. Skautský oddíl: 2. a 5. pražský oddíl Junáka – Jaroslav Foglar a Jaroslav Novák 1913–2013. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2014. 205 s.
ŠTOGROVÁ, Jarmila ed. – ŠTOGR, Josef ed. Slibuji na svou čest: význam skautského slibu.
Praha: Libri prohibiti, 2011. 171 s.
VALLORY, Eduard. Světový skauting: Výchova ke globálnímu občanství. Praha: Junák – český skaut, Tiskové a distribuční centrum, 2016. 215 s.
ZATLOUKAL, Václav. Katoličtí skauti junáci v Československu: Přehled historie. Brno:
Javor, 1997. 509 s.
Diplomové a závěrečné práce
BARTÁKOVÁ, Daniele. Hašomer Hacair a Tchelet Lavan v Československu (1918–1938) – komparativní studie sionistických mládežnických organizací. Olomouc 2010. 122 s. Univerzita Palackého. Filozofická fakulta. Vedoucí diplomové práce Mgr. Marie Crhová, Ph.D., M.A.
ETTLER, Dominik. Legio Angelica – historie a inspirace pro výchovu ministrantů. Praha, 2016. 88 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce:
prof. PhLic. Vojtěch Novotný, Th.D.
JELÍNEK, Tomáš. „Výchova v přírodě“ a německé mládežnické organizace skautského typu v českých zemích. Praha 2013. 245 s. Univerzita Karlova. Fakulta tělesné výchovy a sportu.
Školitel: prof. PhDr. Marek Waic, CSc.
MILLA, Michal. História skautského hnutia na Slovensku s prihliadnutím na jeho vznik, vývoj a pôsobenie vo svete a v Československu. 118 s. Bratislava 2002. Diplomová práce. Univerzita Komenského v Bratislavě. Pedagogická fakulta. Vedoucí práce: doc. PhDr. Róbert Letz, PhD.
VANKE, Ondřej. Skauting v postmoderní době. Praha, 2015. Rigorózní práce. Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. Vedoucí práce: doc. PhDr. Jaroslav Koťa, Ph.D.
VYKOUŘILOVÁ, Lucie. Svaz junáků skautů a komunistický skauting optikou skautských tištěných médií v letech 1922–1924. Brno, 2008. 83 s. Bakalářská práce. Masarykova fakulta.
Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce: PhDr. Pavel Večeřa, PhD.
ZEDNÍČKOVÁ, Jitka. Federace československého skauta. Praha, 1996. 72 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta tělovýchovy a sportu. Vedoucí práce: PhDr. Marek Waic, CSc.
Publikační činnost autora v době studia
JIRÁŇ, Jan. Co Čech, to Sokol. Co Sokol, to skaut? In: České, slovenské a československé dějiny 20. století XVI. Hradec Králové: 2021. [V tisku].
JIRÁŇ, Jan. Český skauting a český národ v letech 1912–1922. "Milovati vlast a sloužiti jí věrně v každé době." Moderní dějiny: Časopis pro dějiny 19. a 20. století 2/27. Praha: Historický ústav AV ČR, 2019, s. 55–77.
JIRÁŇ, Jan. Hofmeisterův skautský experiment. In: Podbrdsko: Sborník Státního okresního archivu v Příbrami 26. Příbram: Státní okresní archiv, 2019, s. 104–114.
JIRÁŇ, Jan. Kindheiten in den böhmischen Ländern und der Slowakei, 19.–20. Jahrhundert.
Jahrestagung des Collegium Carolinum 2019 (Fischbachau, 7.–10. 11. 2019) [zpráva]. In:
Historie – Otázky – Problémy 1/12. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2020, s.
191–192.
JIRÁŇ, Jan. RANDÁK, Jan a kolektiv: Putování za obzor. Tramping v české společnosti 1918–
1989. Praha, NLN 2020, 693 s., obr. v textu [recenze]. In: Středočeský sborník historický 2/47.
Praha: Státní oblastní archiv v Praze, 2021, s. 124–125. [V tisku].
