Abstrakt
Více než století po vymezení konceptu schizofrenie (SZ) zůstává její etiologie, neuropatologie a patofyziologie do značné míry neobjasněná. Teoretická část práce přináší přehled současných znalostí o klasifikaci a patofyziologii SZ se zvláštním zřetelem věnovaným strukturálním a funkčně zobrazovácím metodám. Zobrazovací nálezy se shodují na tom, že u SZ dochází k redukci šedé hmoty, poruše integrity bílé hmoty a snížení inter-regionální funkční konektivity (FC). Otevřenou otázkou zůstává, zda jsou změny FC od počátku spojené se strukturálními změnami mozku (které jsou jednoznačně potvrzené již před propuknutím nemoci), nebo zda se vyvíjí až s chronifikací SZ. Současně není jasná souvislost mezi narušením FC a prožitkem „jáství“, jako možnou jádrovou symptomatikou SZ. Rovněž je nebytné vyvíjet efektivní metody prevence relapsu s cílem zabránit progresi neurobiologických změn mozku.
V návaznosti na uvedené otázky zahrnovala praktická část práce celkem tři cíle, v rámci kterých jsme studovali tři odlišné skupiny nemocných. V první skupině pacientů po první epizodě schizofrenie (FES) jsme hodnotili souvislost mezi morfologickými změnami šedé a bílé hmoty mozku a funkční konektivitou. V téže populaci jsme pak studovali změny regionální mozkové konektivity v kontextu narušeného prožitkem „jáství“. Druhá skupina pacientů v pokročilejších stádiích nemoci byla sledované v rámci telemonitorovacího systému prevence relapsu. Na základě longitudinálních časových řad jsme hodnotili, kdy lze detekovat první prodromální příznaky s cílem včasné intervence, která by mohla předejít relapsu a souvisejícím neurobiologickým změnám mozku. Třetí skupina zahrnovala nemocné již vysloveně chronifikované s farmakorezisteními halucinacemi. Hodnotili jsme vliv nízkofrekvenční repetitivní transkraniální magnetické stimulace (LF-rTMS) na intenzitu sluchových halucinací (AHs) a dynamické změny EEG a funkční konektivity (lagged phase synchronization).
V případě nemocných s FES jsme potvrdili relativní redukci objemu šedé a bílé hmoty, ale nepotvrdili jsme změny globální konektivity. V navazující „task-related“ fMRI studii jsme prokázali narušení koordinace sítí defaultního modu (DMN) a centrální exekuce (CEN) během aktivačního paradigmatu, zaměřeného na rozpoznání „vlastní“ (vs. „vnější“) agence. Studie přispívá k objasnění patologického prožitku „jáství“, které může představovat jádrové narušení související s charakteristickými příznaky prvního řádu.
V analýze časových řad časných varovných příznaků jsme potvrdili, že relapsům SZ předchází nárůst intenzity varovných příznaků, který je možné detekovat již 10 týdnů před hospitalizací, tedy až dvojnásobně delší dobu, než bylo dosud předpokládáno.
U chronických nemocných SZ jsme prokázali, že dvoutýdenní LF-rTMS snižuje intenzitu AHs, kterou doprovází snížení EEG aktivity v rychlých pásmech beta (10.5-21 Hz). Současně jsme prokázali vliv aktivní LF-rTMS (nikoliv stimulace neaktivní) na konektivitu v uvedených pásmech. Výsledky podporují předpoklad, že LF-rTMS aplikovaná na oblasti spojené s řečí zmírňuje halucinace modulací lokální aberantní elektrické aktivity a snížením regionální funkční konektivity.
Studium tří vzorků SZ s odlišnou mírou chronicity potvrdilo morfologické změny na počátku nemoci, narušení koordinace hlavních konektivitních sítí spojené s prožitkem „jáství“ a dynamické změny funkční konektivity v rámci terapie rTMS. Současně jsme identifikovali časové období pro možnost včasné terciární prevence relapsu a souvisících morfologických a funkčních změn mozku.
Klíčová slova
Schizofrenie, první epizoda schizofrenie, sluchové halucinace, šedá hmota, bílá hmota, funkční konektivita, funkční magnetická rezonance, repetitivní transkraniální magnetická stimulace, elektroencefalografie, časné varovné známky, relaps schizofrenie.
