Jurisdikční principy

Jurisdikce označuje soubor práv a povinností vykonávaných státem skrze jeho orgány v rovině mocenské, v rovině normotvorby a v soudnictví. Pojem pochází z latinského ius dicere a charakterizuje určování práva, či „moc stanovit nebo nalézat právo, kterou stát svěřuje svým orgánům za tím účelem, aby ji vykonávaly jeho jménem a podle zákona.“ Státy nejsou při výkonu ³³⁵ jurisdikce neomezené. Jejich práva a povinnosti limitují normy definující působnost státu a charakterizující společenské vztahy, v nichž se uplatní státní moc. Vychází zpravidla z kritérií popisujících místo, čas, osobu a věc (hovoříme o působnosti místní, časové, osobní a věcné). ³³⁶

Lze se setkat i s pojetím jurisdikce v užším slova smyslu označujícím toliko místní působnost. V rámci kyberprostoru činí problémy především otázky výkonu státní moci ve vztahu ³³⁷ k určitému území. Tradiční pojetí zaměřené na místní působnost práva (teritorialitu) se sváří s moderním způsobem života odehrávajícím se ve virtuálním prostředí i s požadavky efektivního

Tamtéž.

331

Rozsudek Mezinárodního soudního dvora ze dne 9. 4. 1949, Corfu Channel Case (United Kingdom of Great Britain

332

and Northern Ireland v. Albania). Dostupný: http://www.icj-cij.org/en/case/1/judgments [Cit. 2022-11-02].

OSULA, Anna-Maria, NÍ GHRÁINNE, Bríd, SVANTESSON, Dan Jerker B. et al. Cybersecurity law casebook.

333

Brno: Masaryk University, 2021, str. 7 - 8. Překlad autorka.

Tamtéž, str. 8.

334

KLOUČKOVÁ, Světlana, FENYK, Jaroslav. Mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech. 2., aktualiz. a dopl.

335

vyd. Praha: Linde, 2005, str. 15.

JELÍNEK, Jiří, DANKOVÁ, Katarína, TLAPÁK NAVRÁTILOVÁ, Jana, PELC, Vladimír, ŘÍHA, Jiří, STEJSKAL,

336

Vojtěch. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2016, str.

66.

TÁBOROVÁ, Alice. Op. cit., str. 33.

337

vyšetřování kyberkriminality, včetně zajištění přístupu k digitálním důkazům. Původ ³³⁸ či prostředky použité k vedení útoku v rámci kybernetického incidentu bývají obtížně zjistitelné, popřípadě okolnosti nasvědčují, že za spácháním je konkrétní stát nebo jeho příslušníci. Pozornosti se proto těší především výkon práv a povinností státu ve vztahu k určitému území. Z praktických důvodů proto bude užíváno v následujícím textu pojmu jurisdikce bez uvedení přívlastku v tomto užším slova smyslu.

Ve vztahu k veřejnému právu bývají pravidla místní působnosti nastavena poměrně široce tak, aby stát byl schopen postihnout škodlivé jednání, jež může mít dopad na státem chráněné zájmy. Stejné hledisko zaujala i směrnice NIS, která se použije na orgány veřejné správy, jež jsou určeny jako provozovatelé základních služeb. Za účelem pokrytí všech relevantních kybernetických incidentů a rizik se směrnice NIS vztahuje na provozovatele základních služeb, což jsou například poskytovatelé energií, dopravy, či zdravotní péče ve státě, ale i na poskytovatele digitálních služeb.

Případný jurisdikční konflikt v rámci EU směrnice NIS řeší následovně: „Pravomoc nad poskytovateli digitálních služeb by měl mít ten členský stát, v němž je daný poskytovatel v rámci EU primárně usazen, což v zásadě odpovídá místu, kde se v Unii nachází jeho sídlo. Usazení předpokládá účinný a skutečný výkon činnosti prostřednictvím stálých struktur. Právní forma takových struktur, ať již jde o pobočku, nebo dceřinou společnost s právní subjektivitou, není v tomto ohledu rozhodující. Uvedené kritérium by nemělo záviset na tom, zda se sítě a informační systémy fyzicky nacházejí na daném místě; sama přítomnost a samotné používání takových sítí a systémů nejsou podstatou primárního usazení, a tudíž ani nejsou kritérii pro jeho určení.”³³⁹

Důrazem na hledisko sídla se směrnice NIS elegantně vyhýbá bezhraniční podstatě virtuálního prostředí. Za zásadní pro výkon pravomoci nepovažuje ani skutečnost, zda se sítě a informační systémy fyzicky nacházejí na území členského státu osobujícího si pravomoc nad poskytovatelem digitální služby. Rozhodné je toliko místo sídla, a to v materiálním slova smyslu, tedy místo, kde daný poskytovatel fakticky uskutečňuje svoji činnost skrze své stálé struktury.

Uvedený přístup lze hodnotit kladně, zejména stanoví-li se pro poskytovatele digitálních služeb povinnost mít na území některého z členských států EU usazeného zástupce (srov. níže). Ačkoli směrnice NIS v tomto ohledu upravuje kritéria pravomoci, nezasahuje do možnosti jednotlivých

OSULA, Anna-Maria. Transborder Access and Territorial Sovereignty. Computer Law and Security Review. 2015, 31

338

(6), str. 719-735.

Rec. 64 směrnice NIS.

339

členských států přijímat nezbytná opatření k ochraně jejich bezpečnosti, veřejného pořádku a odhalování, vyšetřování a stíhání trestné činnosti. ³⁴⁰

V rámci zajištění kybernetické bezpečnosti je působnost českého ZKB definována souborem vícero norem obsahujících věcné, osobní i místní prvky. Především dopadá na ty orgány a osoby, které mají vzhledem ke své činnosti vliv na zabezpečení významných společenských a ekonomických činností v ČR. Tak jsou kupříkladu povinnosti ukládány provozovatelům základní služby (§ 3 písm. g) ZKB), kterou se rozumí služba, jejíž poskytování je závislé na sítích elektronických komunikací nebo informačních systémech a jejíž narušení by mohlo mít významný dopad na zabezpečení společenských nebo ekonomických činností v některém z vybraných odvětví (§ 2 písm. i) ZKB). Povinnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti jsou dále ukládány např. ³⁴¹ poskytovatelům digitálních služeb, jsou-li právnickou osobou usazenou v ČR a nejsou mikropodnikem nebo malým podnikem (§ 3 písm. h), § 33 odst. 3 a 4 ZKB). Působnost českého ZKB je zajištěna ve vztahu ke všem poskytovatelům digitálních služeb poskytujícím tuto službu v ČR tím, že pro ně ZKB stanoví povinnost, aby měl sídlo v ČR alespoň jejich zástupce (ledaže by takový poskytovatel digitální služby již měl sídlo v jiném členském státě EU, anebo si tam ustanovil svého zástupce). Jakmile si poskytovatel digitální služby se sídlem mimo EU ustanoví v ČR svého zástupce, má se za to, že je usazen v ČR a vztahují se na něj povinnosti podle ZKB (§ 3a odst. 2 ZKB). Jde o provedení směrnice NIS, která ukládá poskytovateli digitálních služeb ³⁴² povinnost ustanovit si v rámci EU svého zástupce. Důvodová zpráva poukazuje na nehmotnou povahu poskytovatelů digitálních služeb a upozorňuje, že může snadno dojít k tomu, že dotčený podnikatel nemusí být usazen v EU. Členský stát EU, kde je takový zástupce určen, se však považuje za stát, v němž je poskytovatel digitálních služeb usazen a regulace příslušného orgánu členského státu na něj proto dopadne. ³⁴³

Srov. rec. 7 a 8 směrnice NIS.

340

Jde o odvětví energetiky, dopravy, bankovnictví, infrastruktury finančních trhů, zdravotnictví, vodního hospodářství,

341

digitální infrastruktury a chemického průmyslu.

Podle § 3a odst. 3 ZKB v případě, že je poskytovatel digitální služby usazen v ČR nebo zde má ustaveného zástupce,

342

ale jím využívané sítě elektronických komunikací a informační systémy se nacházejí v jiném členském státu, NÚKIB při výkonu státní správy spolupracuje s příslušným orgánem dotčeného členského státu.

VLÁDA. Důvodová zpráva k zákonu č. 205/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické

343

bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění zákona č. 104/2017 Sb., a některé další zákony, č. 205/2017 Dz.